Oranžová vína
Kdybyste před několika tisíci lety ochutnali úplně první vína z bílých hroznů, je téměř jisté, že by taková vína měla mnohem blíže k oranžovým vínům než k vínům bílým, jak je známe dnes. V kolébce vín, Gruzii, se taková vína dělají doposud a patří takřka k jejich kulturnímu dědictví. Novodobá oranžová vína ale pocházejí převážně ze Slovinska, Itálie, Rakouska, ale i Česka a dalších zemí.
Barva těchto vín má mnoho odstínů, škála začíná na zlatožluté a končí u velmi sytě oranžové, někdy až narůžovělé barvy. Vzniká přirozeně po pomletí bílých hroznů a následné maceraci hroznových slupek s moštem a vínem za pomoci jemné oxidace. Tento proces může trvat několik dnů, týdnů či dokonce měsíců. Jsou však vína, která byla "na slupkách" i mnohem déle. Metod a filozofií je víc, cíl je vždy stejný - získat intenzivnější barvu a chuť, originální strukturu a co nejrafinovanější texturu výsledného vína a neztratit přitom projev daného terroiru. Ne že by tomu v případě výroby červného vína bylo jinak, jen se v tomto případě pracuje s hrozny bílými a úplně bez aditiv, velmi často i bez přidané síry. Macerace může probíhat v klasických dřevěných tancích, hliněných amforách (těm původním gruzínským se říká Qvevri), betonových tancích a “vajíčkách”, nerezech nebo i v plastových nádobách. Pravidla nejsou daná. A to ani v tom, jestli bobulky mají být před macerací pomlety či nikoliv. Oranžové víno mnohdy nebývá zcela průzračné, většinou se nefiltruje a nečiří.
Má-li se oranžové víno opravdu povést, musí na něj být použity výhradně hrozny nedecimované syntetickými postřiky a hnojivy. Totéž platí pro postupy v samotném sklepě, kde žádný enologický produkt nemůže nahradit zdravý a kvalitní hrozen. Ve spojení se silnou strukturou tříslovin, které jsou samy o sobě konzervantem a stabilizátorem, z této lehké matematiky plyne, že oranžové víno je patrně tím nejpřírodnějším produktem, který lze ve světě vína nalézt. Díky požehnanému množství tříslovin bývají oranžová vína plné chuti a zajímavé struktury vyznačující se až neuvěřitelnou mnohovrstevností. Tělnatá oranžová vína mají mnohdy svou robustností blíže k červeným vínům, i proto se také podávají na 14-18 °C, při nižších teplotách se zřídka mohou projevit, ale jsou i výjimky. Oproti červeným vínům, často postaveným na alkoholu a “džemových” chutích ovoce je tu ale přednost ve skutečnosti, že dochuť oranžových vín bývá přes rustikální charakter o poznání elegantnější.
U oranžových vín nelze předpokládat primární aromatiku, na jakou býváme zvyklí u jednodušších bílých vín. Většinou nás překvapí komplexní aromatika, kde se míchají kořenité a zemité tóny čajů, různých bylinek a koření, ale např. i kávy a kandovaného ovoce, pomerančové kůry apod. U některých oranžových vín může být škoda vypít láhev ihned. Zkuste přelít část vína do karafy a pozorovat vývoj aromat paralelně s vínem ve sklenici. Jako nejvhodnější typ skla se osvědčily středně velké i větší, širší a více otevřené sklenice (typ Pinot Noir nebo Montrachet).
Největší množství oranžových vín proteče hrdly návštěvníkům restaurací nejvyšší kategorie, kde jsou většinou napárována ke konkrétním chodům. Skvěle se hodí i pro kombinaci s výraznějšími a pikantními chutěmi asijských kuchyní. Ne náhodou jsou “skin-contact whites” nejoblíbenější v Londýně, Tokiu, New Yorku nebo Kodani a zbylých skandinávských metropolích. Tedy v místech, která udávají směr moderní špičkové gastronomii. U nás na této úrovni již dlouho a úspěšně oranžová vína nabízí La Degustation Bohême Bourgeoise a počet fine dining podniků s otevřenou myslí raketově roste. Neznamená to však, že by neměla najít své místo i v běžných dobrých restauracích i barech nebo na stole u Vás doma.